Fiskální a měnová politika v měnové unii

Měnová a fiskální politika podporují ekonomiku různými způsoby

Měnová a fiskální politika jsou dva důležité nástroje pro udržení zdravé ekonomiky. Obě ovlivňují ekonomiku, ale různými způsoby.

Měnová politika má za cíl udržet stabilní ceny zboží a služeb, které kupujeme. Úkolem centrální banky je zajišťovat, aby inflace – tedy míra změny celkových cen zboží a služeb – zůstávala nízká, stabilní a předvídatelná.

Fiskální politikou se rozumí ekonomická rozhodnutí, která přijímají vlády. Vlády se mohou rozhodnout vydávat peníze na poskytování veřejných služeb, podporu hospodářství a snižování nerovností. Tyto peníze mohou získat prostřednictvím daní nebo půjčkami na finančních trzích.

Interakce mezi měnovou a fiskální politikou je důležitá

Měnová a fiskální politika fungují různými způsoby. Vzájemně se však také ovlivňují, protože cenová stabilita a vyvážená ekonomika jsou dvě strany téže mince. Jak jsme viděli během pandemie, tato vazba je obzvláště silná v dobách krize. Krize tvrdě zasáhla Evropu a poškodila její hospodářství, ale měnová a fiskální politika pracovaly bok po boku, aby situaci zlepšily. Tento společný přístup pomohl mnoha lidem a podnikům krizi překonat. Pokud by měnová a fiskální politika nefungovaly koordinovaně, pozitivní dopad by byl menší.

Způsob vzájemné interakce měnové a fiskální politiky je důležitý pro zdraví ekonomiky. Proto jsme o jejich interakci diskutovali v rámci přezkumu naší strategie.

Jedna měnová politika, mnoho politik fiskálních

Měnová a fiskální politika musí fungovat bok po boku, aby ekonomika fungovala hladce. To není vždy snadné – zejména proto, že v eurozóně fungují nezávisle na sobě. ECB provádí jednotnou měnovou politiku pro 19 zemí eurozóny. Národní vlády všech těchto zemí však provádí svou vlastní fiskální politiku. Pro oddělení měnové a fiskální politiky je dobrý důvod. V historii jsme viděli, že když jsou centrální banky pod plnou kontrolou vlád, mohou se ceny vymknout kontrole.

Evropští lídři se dohodli na několika klíčových zásadách, aby se něco takového již neopakovalo. Zaprvé, ECB je nezávislá. Vlády nesmějí ECB říkat, co má dělat. Zadruhé, ECB nesmí poskytovat peníze přímo vládám. A zatřetí, vlády musí dodržovat společná pravidla, aby své výdaje udržely pod kontrolou.

Nové výzvy vyžadují, aby měnová a fiskální politika spolupracovaly

Svůj význam mají tyto zásady stále i dnes. V posledním desetiletí se však také ukázalo, že nové výzvy vyžadují jak od měnové, tak fiskální politiky nové reakce.

Velké změny v naší společnosti změnily způsob, jakým naše ekonomika funguje. Patří mezi ně globalizace a skutečnost, že lidé na celém světě déle žijí a více šetří. Kromě toho globální finanční krizí z roku 2008 započalo dlouhé období ekonomického oslabení. Inflace byla v mnoha ekonomikách po celém světě, včetně eurozóny, příliš nízká.

V reakci na tyto výzvy ECB snížila úrokové sazby. ECB rovněž reagovala zavedením nových nástrojů, aby v těchto obtížných časech udržela ceny stabilní. Jsou-li úrokové sazby velmi nízké, nebo dokonce záporné, centrální banky mají jen omezený prostor, jak zvýšit podporu slabé ekonomice.

V takové situaci vládní výdaje získávají na významu a také na síle. Mohou pomoci pozvednout ekonomiku a inflaci opět sladit s cílem centrální banky. Společné úsilí měnové a fiskální politiky je obzvláště důležité, když ekonomika prochází složitým obdobím.

Závisí to na stavu hospodářství

Způsob interakce měnové a fiskální politiky v budoucnosti bude záviset na stavu ekonomiky. Když se hospodářství nedaří dobře a úrokové sazby jsou již velmi nízké, je smysluplné, aby měnová a fiskální politika spolupracovaly na jejím zotavení. Když ekonomika funguje hladce, úzká spolupráce není až tak zapotřebí. Ve vhodnou dobu by vlády měly usilovat o to, aby jejich finance byly v dobré kondici. To jim pomůže v tom, aby byly připraveny na budoucí výzvy.